Deska se až na výjimky vzdává experimentálních ploch koketujících s vážnou hudbou, jako tomu bylo někdy dříve. Písničky z Velkého světa jsou vlastně malé písně. Písně, které se nesnaží být ničím jiným než krátkým záznamem pocitu, náčrtem příběhu, základními otázkami po smyslu toho, proč jsme na světě. A tento klasický přístup k písňové formě podtrhuje i kapela, která s Ivem jeho album nahrála. Ač složena z vynikajících muzikantů, nikdo se nesnaží strhnout pozornost od základních výpovědí skladeb k bezúčelným hráčským exhibicím. Akustická hudba vycházející ze soudobého moderního folku a soft-rocku tak na první poslech plyne velmi přirozeně a jednoduše, až na ten druhý si poučený posluchač může všimnout, že kytarové doprovody Jana Žambocha vyžadují mistrnou techniku, baskytara a kontrabas Jakuba Šimáně zpívají své vlastní kontramelodie či rytmizují píseň v kaskádách obtížných rifů a bicí Pospeho odvážně hledají netradiční zvukové možnosti. Klavír Ivo Cicvárka někdy jen tiše klinká zpovzdálí, jindy převezme odpovědnost za hlavní linii písně. To vše je rozpoznatelné až na druhý poslech, základem stále zůstává jasně plynoucí píseň. Ivo, Honza, Kuba a Pospe nahráli základy společně pod dohledem Ivo Viktorina jako studiovou improvizaci, z níž byly průběžně vybírány nejlepší momenty k další práci. Jemné ornamenty posléze přidaly elektronické či analogové samply a dechové nástroje: saxofony Jana Vašiny, lesní roh Vaška Šmiřáka, tuba Petra Šmiřáka. A nepřeslechnutelné jsou citlivé dvojhlasy Markéty Tulisové.

Booklet desky je tvořen malbami Martiny Trchové, talentované výtvarnice a známé písničkářky.