Mydy Rabycad na albu M.Y.D.Y boří veškeré stereotypy taneční hudby. Kapela otevírá třetí deskou další kapitolu. Na první pohled by se mohlo zdát, že kapela vykročila směrem k mainstream popu. Vzápětí vás ale vyvede z omylu zvukem temných berlínských klubů někdy za svítání. Jedenáct nových tracků stačí k tomu, aby nás nechali zapomenout na electroswingové večírky. Ne, že by Mydy Rabycad ztratili chuť tancovat. Naopak.

Pilotní singl Just Dance k tanci doslova vyzývá. Další skladby spojují zpěvné melodie s tanečními beaty a nekompromisními syntezátory. Swingové kořeny kapela nezapřela, ale jsou slyšet jen v detailech. U skladeb jako Rise Up nebo I Don’t Care jdou emoce ruku v ruce s vyšperkovanou elektronickou produkcí stojící na pevných syntezátorových základech. Nechybí ani vtipná tečka v podobě písničky Where's The Fokin' Backstage, která potěší nejednoho promotéra a hudebníka. Nálada alba koresponduje se svěžími prostory berlínských Red Bull Music Studios, do kterých se pražská parta na několik dní zavřela a na výsledku se podepsal i producent Tomáš Konůpka a řada hostů. Dechová sekce pod vedením Miroslava Hloucala, smyčcové kvarteto v čele s Hanou Kašpárek Vyšínskou, kontrabasista Josef Fečo.

Třetí řadovou deskou Mydy Rabycad potvrzují status jedné z nejaktuálnějších mladých formací. Svým zvukem probouzí paletu emocí a často zvou k tanci. K novému albu už kapela stihla pustit do světa pět klipů, které vznikaly také během jejich cest v Berlíně či v Kanadě. Po fanouškovské hysterii v Jižní Koreji, úspěšných koncertech v USA i show na festivalu všech festivalů Glastonbury teď Mydy Rabycad zbořili poslední žánrové bariéry. Deska M.Y.D.Y. jde kapele pod kůži. Vyrovnává se na něm s “dospělým” světem. Hravý obal s domečkem pro (posedlé) panenky a panáčky podtrhuje jejich sen zůstat navždy ve světě dětském. Vytvořila jej fotografka Alžběta Jungrová společně s grafikem Pavlem Fuksou.