Mnoho císařů, kteří vládli ve své době největší známé říši, bylo zapomenuto. Na jejich busty v příšeří tmavých depozitářů muzeí sedá prach. Jeden z nich nás ale svými myšlenkami dokáže inspirovat i po dvou tisících letech. Marcus Aurelius. Později často představovaný jako nemocný nebo bledý, který ale přežil nejen zášť na římském dvoře, ale také smrt svých dětí, mnohaletý pobyt kdesi na severu v Panonii mezi divokými barbarskými kmeny nebo zradu svého nejbližšího přítele. Jak to dokázal, zachovat se vždy moudře a rozvážně? Co mu pomáhalo v těžkých situacích? Co se mu asi honilo v hlavě? Je to stoický přístup k věcem. Římský císař Marcus Aurelius byl zároveň posledním známým stoickým filosofem antického světa. Hovory k sobě, jeho osobní deník, jsou čtené dodnes jako jedno z klasických děl seberozvojové a duchovní literatury všech dob. Donald Robertson ve své knize umně propojuje Markův život s jeho filosofií, čímž vytváří přesvědčivou moderní příručku stoické moudrosti, kterou se po celá staletí řídil bezpočet jednotlivců na své cestě za dosažením většího naplnění a emoční odolnosti.